⟴ O foto-cyklech



Symbolika, tematika, námět, myšlenka, motiv... Otře se vjem, vynoří idea a krystalizuje do komplexního fotografického cyklu. Některé projekty jsou krátkdobé a obsáhnou třeba 5 snímků, jiné probíhají s vidinou měsíců až let s cílem desítek fotografií. Některé náměty vyžadují svižnost a jasné uzavření, jiné musí zrát, rozplývat se v prostoru i čase. Nefotím primárně pro estetiku, ani pro pobavení, uspokojení kulturních, ani ničích očekávání. Přijímám "zprávy" ze světa a vracím své odpovědi. A i když je messaging gró mojí tvorby, nevnímám svou aktivitu agitátorsky. Nepřesvědčuji, nenutím. Nezkoumám, jaký a zda vůbec mají má zvolání efekt. Jen využívám svého hlasu. Co má plynout, doplyne tam, kam má.

 

Klikni na cyklus, který Tě zajímá, a dozvíš se víc...

 

 ⟶ EnvironMan

 ⟶ Make-up doesn´t make You up

 ⟶ ExtraOrdinárie

 ⟶ Frozen Messages

 ⟶ Mezi Námi

 ⟶ The Hidden Side of Jekyll

 


 

⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯EnvironMan

Text se píše...




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Make-up doesn´t make you up

Our worthiness doesn´t stand on make up. We already have the face.

 

Hodnota, ani důstojnost ženy nestojí na make-upu. Ženství není tvořeno líčením. Ženství ho nepotřebuje. Ženství prostě je, samo o sobě. Vždy jedinečné a odlišné. Každá žena už jednu tvář má a výroky typu: „bože, musím si na ten svůj ksicht nasadit obličej než vylezu ven“, smutně poukazují, do jak sebe-dehonestující mentality se vyvinulo ženské uvažování, které navíc považujeme za zcela normální a nehodno podivování. Během realizace tohoto projektu poznávám krásné a zajímavé slečny a dámy, které oslovuje myšlenka čisté ženské přirozenosti. I tyto ženy mi sdělují, že se občas nalíčí především k příležitostem jako je ples či podobná společenská událost. Tam se to očekává, že? To dělá z líčení celospolečenský ženský dresscode poplatný dále také při pohovorech, oficiálních setkáních, konferencích, ale co si budeme vykládat, také při rodinných, či přátelských sešlostech atp.

 

Pravda, nikdo Vám nebude šermovat řasenkou před „ksichtem“ násilím, nicméně, když se rozhodnete zůstat věrná svému vlastnímu obličeji a sama sobě, ocitnete se v izolované outsider bublině, zamořené podprahovým odsuzováním a opovržením. Nemine vás nálepka neupravené, či dokonce neslušné až drzé podivínské lesanky, která nezná dobré způsoby a správný společenský řád. Nebo naopak opuštěné chudinky, která vůbec nemá vkus a nepečuje o sebe, a ze které by eventuelně mohla být i schopná, úspěšná, sebevědomá a okouzlující paní, kdyby si ji vzaly do parády její řádně upravené kamarádky s celým svým equipmentem. Vždycky můžete zůstat na své vlastní cestě, ale budete plavat proti hodně silnému proudu. A já si kladu otázku, nestočil se spíš celý tento proud podivným směrem?

 

V rozšířené filosofii á la „ano, ženy jsou krásné, ale… drobné líčení podtrhne jejich přirozený půvab,“ slyším sirénu marketingových vod. Ženské vzezření nemá žádné „ale“. Žena nepotřebuje nic, aby byla krásná, natožpak kompletní. Kromě gigantického byznysu se zkrášlovací kosmetika stala pro mnohé také regulérním koníčkem. Každého věc, sláva svobodě volby. Projekt nebrojí proti zábavám a preferencím jednotlivců, pouze se zamýšlí nad tím, odkud se bere tak hluboce zažraná, rozsáhlá a zcela samozřejmě chápaná potřeba zasahovat a měnit ženské tělo, něco k němu přidávat a „vylepšovat ho“.

 

Tento dlouhodobý projekt zobrazuje nádheru a celistvost nenalíčených, ryzích žen - nové tváře jsou vítány.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯ExtraOrdinárie

Text se píše.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Frozen Messages

Text se píše.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Mezi námi

Možná tě vidí modře, ale ty jsi diminuendo. Možná jsou pro něj tvé rozevřené dlaně pohyblivý písek. Možná se propadá a volá tě, možná je to hudební akuse. Možná sahá na tvou kůži, ale neslyší tvůj hlas. Možná slyší tvůj hlas, ale nezná pevnost tvých svalů. A ty osciluješ příliš nahoru a příliš dolů. Možná si myslí, že ví, kde jsou tvé prahy, ale stále o ně zakopává. Možná se ho snažíš tvarovat jako hlínu, ale on je rozfoukaný vítr. Možná stojíte čelem, ale vidíte jen své zátylky. Chcete se dotknout, ale vaše střetnutí pohlcuje černá díra. Možná se škrábete vždycky někde jinde, než kde vás to svědí. Možná tě to svědí na mozku, ale nemáš se jak poškrábat. Možná mu nervy vystřelují po těle modřiny, ale ty si jen myslíš, že je nešikovný. Možná ho vidíš v okně, ale on stojí za rohem. Možná vyslal zprávu po rozevlátém záhybu záclony a ty ji hledáš v poletujících zrničkách prachu. Možná mezi nimi jen hledáš něco, co jsi tam zapomněla, ale jemu připadáš zastřená. Zatímco se vezeš po jezdících točitých schodech, pozoruje tě klíčovou dírkou z výtahové kabiny. On sedí v obýváku a ty v kuchyni, ale mezi vámi je stopadesát tisíc špinavých tabulí skla. Sotva pozná mé obrysy. Nutká nás to k sobě vstříc. Můžeme se téměř dotknout tvářemi… ale stejně nám vždy něco brání mezi námi.

 

Uvnitř sebe jsi jen ty. Nepoznatelný. Mezi námi jsou vždy vrstvy, byť jen hrany naší existence.    




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯The Hidden side of jekyll

Text se píše.